Jak název napovídá, jednalo se o letošní poslední větší výlet, neboť léto už je asi nezadržitelně pryč a během rychlých sjezdů z kopců už je dost "frišno".
Akce se zůčastnili tito lidé: Radek (já), Honza, Bob a nováček Zdeněk (Zdena B.). Konečně se nám tedy podařilo udolat někoho dalšího, aby se s námi projel. Musím uznat, že Zdeněk se držel statečně a za celou dobu jsem ho neslyšel vyřknout žádnou fňukající větu typu "já už nemůžu" a i do všech kopců se poctivě držel (na této trase jich bylo dost a dost).
Po celý den bylo sice zamračeno a chvílemi dokonce vznikala i panika vlivem výkřiků "na mě káplo", ale ke skutečnému dešti nakonec vůbec nedošlo. V Bouzově díky probíhajícímu dnu Evropské kultury jsme si mohli celý hrad projít pomalinku sami, bez průvodce a zdarma. V podhradních sklepeních nás pak zaujaly vystavené exempláře Vodního psa, Baziliška, draka Šarkana, Lesního muže, Jednorožce a dalších (ne-)stvůr. V Mladečské jeskyni pro nás uspořádali soukromou prohlídku - naše čtyřčlenná skupina byla totiž jedinými zájemci. Měli jsme tedy celou jeskyni (i výklad sličné průvodkyně :-)) jen pro sebe.
Na tomto místě musím dodržet slib za prohranou sázku. Když jsme se vraceli zpátky, došlo na křižovatce ve vesnici Chudobín ke sporu, kudy máme jet. Vsadil jsem se s Honzou, že správně je rovně, i když on tvrdil vlevo (levičák jeden :-)). Protože bylo již předem domluveno, že trasu zajišťuje Honza, jeli jsme vlevo a ...bylo to dobře. Takže zde je omluvná báseň na osm řádků (Honzo, užij si to):
Omlouvám se Honzo milý, že jsem v jednu slabou chvíli, špatnou cestu správnou zval a málem se pohádal. |
Pro příště ať jasno je ti v blátě, sněhu, po ledu, i z Macochy do propasti bez reptání pojedu. |
Hodnocení: Akce proběhla úspěšně a pohodově. Letošní kolovo-výletová sezóna
tím byla ukončena - no co, příští rok budeme pokračovat...