Lanové centrum

Nejen cyklistikou je člověk živ, a tak mi snad prominete, že zde na mých cyklistických stránkách trošku odbočím od hlavního tématu, kterým jsou samozřejmě stále kola. Kdo by přeci jen chtěl něco namítat, mám tu pro něj pěknou výmluvu - počasí. Ano, počasí nám příliš cyklistice nepřeje, a proto jsme tedy v rámci pěstování fyzičky, kterou pak využijeme při jízdě na kolech (elegantní oslí můstek, co?! ;-)), zašli zasportovat do lanového centra.

Jinak, co se týče cyklistiky - letos mám již v rámci mých krátkých odpoledních sólových projížděk naježděno asi 450 km, ale žádný společný celodenní cyklovýlet se ještě nekonal, tak proto není v letošní sezóně ještě žádný cyklozápisek.

S nápadem navštívit Olomoucké lanové centrum přišla Lída, za což ji budiž udělena velká pochvala, neboť se tím nám všem postarala o prožití opravdu báječně nevšedního nedělního odpoledne. Počasí bylo velmi proměnlivé, střídavě od totálně zatažené oblohy s poprcháváním, až po pařící sluníčko. Celkový pohled na lanové centrum. Po krátké zábavné rozcvičce a úvodním nácviku na nízkých překážkách a na šikmé stěně, jsme byli rozděleni do dvou skupin. V jedné byli Honza, Jirka a Lída, přičemž kluci se střídali ve zdolávání překážek a jištění, ale Lída usoudila, že někdo rozumný musí přežít, nahoru nelezla a ujala se funkce druhého záložního jističe + fotografa. Ve druhé skupině byl Sopťa, Bob a Gábina, která též odolala přemlouvání, že to není tak vysoko jak se to zespoda zdá (seshora je to daleko výš ;-)), a též raději pouze jistila a fotila.
Ještě jeden pohled na vysoké překážky. "Tam vážně chcete lézt?!"	A to už je Soptík na první překážce zrovna v okamžiku, kdy se s ním lana začala divoce viklat, poprvé se pořádně podíval dolů pod sebe a zažil pocit: "Uááá..."
Bob po zdolání první překážky, spouštěn na jistícím laně.	Jirka při přechodu přes překážku "koňské třmeny".
Jirka to zvládl a již mohutným máváním křídel slétá dolů (za nepatrné pomoci jistícího lana).	Honza a Jirka v popředí, druhá skupina s instruktorem opodál. "Jistíš mě? Jistím tě. Tak já lezu? Tak lez." ("...Ale já fakt lezu?! Mazej!")
Honza na překážce zvané "tramvaj".	Soptík na překážce "tramvaj".
Bob, také na překážce "tramvaj". Dole jistí Soptík a Gábina. Na téhle fotce si můžete udělat přesnější představu, jak je to vysoko.	Honza krotící "divokého koně".
Jirka s Honzou na týmové překážce, kdy si dva lanolezci musí s přechodem pomáhat. A kdo je teď vlastně jistí? Aha, Soptík a Bob, asi. ;-)	Bob a Soptík na téže překážce, ovšem s handicapem 30cm v součtu rozpětí jejich paží oproti dlouhánům Honzovi s Jirkou.
Druhá týmová překážka a na ní Honza a Jirka. Ještě větší taškařice než předtím, protože se přechází přes tři trámky zavěšené na lanech.	Soptík s Bobem na druhé týmové překážce. "Bobe, držím tě. Pusť se a pojď."
K týmovým překážkám ještě jednu poznámku. Když jsme pozorovali Honzu s Jirkou nahoře, nebyli jsme si chvílemi jisti, jestli si vzájemně pomáhají, nebo se snaží jeden druhého shodit. O tom též svědčí modřiny na Jirkových pažích, které nám pak ukazoval. Oni se tam snad fakt prali? ;-) Závěrem mohu myslím za nás za všechny říci, že to bylo OPRAVDU SUPER! :-)