2. neděle 27.7.97
Smrček 7:30 - Strměchy (u Pelhřimova) 20:05
Smrček - Pernštejn (prohlídka hradu) - Rožná - Dolní Rožínka -
Zvole - Bobrová - Bohdalec - Ostrov n.Osl. - Bohdalov (sqělý oběd! ve 14:45)
- Velký Beranov - Jihlava - Strměchy.
98.4 km
Hrad Pernštejn.
Oběd v Bohdalově
Jedeme si takhle pěknou kopcovitou krajinkou a je nám fajn. Blíží se
poledne a začínáme mít hlad. Domluva je jednoduchá - jakmile v nějaké
vesnici zahlédneme hospůdku, dáme si oběd. Nejsme nároční, stačí
nám naprosto libovolný obyčejný hostinec, kde nám něco (prakticky cokoliv) uvaří.
No jo, ale už jsme projeli pátou vesničku a nic. Hospody nejsou!
Neexistují! Místo nich tam stojí stodoly a kravíny. Všude je liduprázdno -
všichni si sedí pěkně doma a obědvají. My máme hlad, žízeň a jedeme dál.
Pozvolna se dostavuje deprese. A další vesnice, a opět žádná restaurace.
Kam ty lidi chodí na pivo? Je půl třetí a krajinkou jedou tři cyklisti.
Ty podivné zvuky nejsou chrastící nenamazané řetězy, ale kručící nenajezené
žaludky. Organismus slábne, šlapání je čím dál obtížnější. Bohdalov.
"Bože, prosím, když se to tu jmenuje Bohdalov, dej ať je tady nějaká otevřená hospoda."
Budiž! I stalo se. V Bohdalově jsme objevili nádhernou (no v naší situaci
by byla krásná jakákoliv) hospůdku, kde nám dokonce šéf dovolil
dát si kola dovnitř! Jídelní lístek - výběr asi z deseti jídel. Prostě sqělé!
Pivo. Výborný oběd. Jsem nasycen a překvapuje mě, jak krásný pocit to může být.
Honza s Bobem prohlašují, že si dají "Repete!" (tj. eště jednó to samo). Vrchní
nám však oznamuje, že kuchařce již skončila pracovní doba a šla domů.
Je mi jako šnekovi co právě přeběhl přes cestu těsně před plně naloženým kamionem.
Představa, že by už byla pryč, když jsme přišli ... Brrr! Dokonce i horor na Nově je proti
téhle myšlence veselou zábavnou pohádkou. Bylo to teda těsný, ale stihli jsme to.
Díky tomuto obědu jsme s výtečnou náladou pokračovali v krasojízdě a dojeli
až do Strměch, i když jsme původně chtěli trasu zkrátit a přenocovat někde u Jihlavy.
Nocleh u příbuzných. Jak bylo předem domluveno, objevili jsme se
v neděli večer u mých příbuzných. Sice jsme měli za sebou teprve
dva dny cesty, ale i tak jsme najednou měli z některých
civilizačních vymožeností přímo dětinskou radost. Jen tak namátkou:
vodovod, sprcha, teplá voda, světlo, papuče, postel, peřina, střecha
nad hlavou. Dokonce jsme dostali moc dobrou večeři - šunkofleky,
a pak jsme byli navštívit místní hostinec, kde jsme popili něco
málo piva. Po návratu nám moje sestřenice vekoryse poskytla vlastní
pokoj k přenocování - díky jí za to. Výzdoba této místnosti byla
natolik netypická (aspoň pro nás chlapy), že jsme to nazvali
"zeď slávy" a museli se před ní nechat vyfotografovat.
