2. neděle 27.7.97
Smrček 7:30 - Strměchy (u Pelhřimova) 20:05
Smrček - Pernštejn (prohlídka hradu) - Rožná - Dolní Rožínka - Zvole - Bobrová - Bohdalec - Ostrov n.Osl. - Bohdalov (sqělý oběd! ve 14:45) - Velký Beranov - Jihlava - Strměchy. 98.4 km

Hrad Pernštejn Hrad Pernštejn
Hrad Pernštejn.

Oběd v Bohdalově

Jedeme si takhle pěknou kopcovitou krajinkou a je nám fajn. Blíží se poledne a začínáme mít hlad. Domluva je jednoduchá - jakmile v nějaké vesnici zahlédneme hospůdku, dáme si oběd. Nejsme nároční, stačí nám naprosto libovolný obyčejný hostinec, kde nám něco (prakticky cokoliv) uvaří. No jo, ale už jsme projeli pátou vesničku a nic. Hospody nejsou! Neexistují! Místo nich tam stojí stodoly a kravíny. Všude je liduprázdno - všichni si sedí pěkně doma a obědvají. My máme hlad, žízeň a jedeme dál. Pozvolna se dostavuje deprese. A další vesnice, a opět žádná restaurace. Kam ty lidi chodí na pivo? Je půl třetí a krajinkou jedou tři cyklisti. Ty podivné zvuky nejsou chrastící nenamazané řetězy, ale kručící nenajezené žaludky. Organismus slábne, šlapání je čím dál obtížnější. Bohdalov. "Bože, prosím, když se to tu jmenuje Bohdalov, dej ať je tady nějaká otevřená hospoda." Budiž! I stalo se. V Bohdalově jsme objevili nádhernou (no v naší situaci by byla krásná jakákoliv) hospůdku, kde nám dokonce šéf dovolil dát si kola dovnitř! Jídelní lístek - výběr asi z deseti jídel. Prostě sqělé! Pivo. Výborný oběd. Jsem nasycen a překvapuje mě, jak krásný pocit to může být. Honza s Bobem prohlašují, že si dají "Repete!" (tj. eště jednó to samo). Vrchní nám však oznamuje, že kuchařce již skončila pracovní doba a šla domů. Je mi jako šnekovi co právě přeběhl přes cestu těsně před plně naloženým kamionem. Představa, že by už byla pryč, když jsme přišli ... Brrr! Dokonce i horor na Nově je proti téhle myšlence veselou zábavnou pohádkou. Bylo to teda těsný, ale stihli jsme to. Díky tomuto obědu jsme s výtečnou náladou pokračovali v krasojízdě a dojeli až do Strměch, i když jsme původně chtěli trasu zkrátit a přenocovat někde u Jihlavy.

Zeď slávy... Nocleh u příbuzných. Jak bylo předem domluveno, objevili jsme se v neděli večer u mých příbuzných. Sice jsme měli za sebou teprve dva dny cesty, ale i tak jsme najednou měli z některých civilizačních vymožeností přímo dětinskou radost. Jen tak namátkou: vodovod, sprcha, teplá voda, světlo, papuče, postel, peřina, střecha nad hlavou. Dokonce jsme dostali moc dobrou večeři - šunkofleky, a pak jsme byli navštívit místní hostinec, kde jsme popili něco málo piva. Po návratu nám moje sestřenice vekoryse poskytla vlastní pokoj k přenocování - díky jí za to. Výzdoba této místnosti byla natolik netypická (aspoň pro nás chlapy), že jsme to nazvali "zeď slávy" a museli se před ní nechat vyfotografovat.

Zpět na předchozí... Jdi na hlavní stránku... Jdi na další...


Vyrobil Radek Štěrba, © RASTER 1997