Hostýn 4

To Vám mi takhle při pondělku píše Náčelník Honza, jestli bychom vyrazili od soboty na čtyřdenní cykločundr - kam jinam než na Vranov. Snažil jsem se zjistit, jak jsou na tom ostatní kandidáti, ale buďto o tomto víkendu nemohli vůbec, nebo dokonce na vícedenní čundr letos nemůžou vůbec vůbec. A tak Honza bleskurychle přišel s návrhem náhradním, a to na jednodenní výlet na Hostýn, na což krom nás dvou předběžně kývnul i Momo a PavelCh.

Pár dní před osudnou nedělí zavládla velká horka. Vracel jsem se domů z práce totálně přehřátý a zmohl se většinou jen k ulehnutí na nejbližší gauč a ke spánku, a i to s problémy (v takovém horku se nedá ani spát). I sobotu jsem strávil takto "neaktivně" a doufal, že se nepoužitá energie někde v organismu nastřádá, abych ji zítra pěkně využil.

V neděli ráno jsem si na snídani ukuchtil velkou vajíčkovou omeletu se salámem (jedno z mála jídel na nějž jsem specialista ;-)) a vyčkával do 8 hodin. Pavel mi volal, jestli může s námi jet jejich soused Karel H., který se doslechl o našem výletu (asi v reportáži v regionální TV že by o tom mluvili? ;-)). Samozřejmě že může - každý odvážný jedinec či jedinka je vítán/-a. :-)

Oba dorazili chvilku před osmou, takže jsme již v 8:01 mohli vyrazit. První cesta vedla k Momovi domů, jednak protože je to po trase, a hlavně proto že nedorazil na start. Zvonění na dveřní zvonek se míjelo účinkem, tak jsem mu zkusil zavolat mobilem. Bohužel se omluvil, že se včera-dneska vrátil pozdě odněkud zdaleka a dneska zas někam jede, takže s námi nepojede. Jo a taky že je doma, ale že mu nefunguje zvonek. (Ok, příště hážu šutry do okna. ;-))

Takže jsme z Prostějova vyrazili prozatím ve třech. Karel měl silniční kolo s galuskama, tak jsme nasadili trošku divočejší tempo, abychom ho nezdržovali, a do Dubu n.M., kde byl domluven sraz s Honzou startujivším z Olomouce, dorazili přehnanou průměrnou rychlostí skoro 29 km/h. Utěšoval jsem se, že to je jen taková ranní rozcvička a že dál, jak pojedeme s Honzou, už se něco takového nebude opakovat. Nesmí! ;-)

Honza dorazil přesně v 8:30. Tím bylo družstvo kompletní a mohli jsme vyrazit směrem na Přerov a dále pak na Bystřici p.H. (neutrální ;-)). Cesta probíhala poměrně rychle. Naštěstí ale Honza nezklamal a ty 30-ky km/h do kopce udržovat odmítal, a já se k němu přidal, aby na to sabotování šíleného tempa nebyl sám. I tak jsme do Bystřice p.H. dorazili dříve než jsem předpokládal a kolem desáté hodiny, když už sluníčko začalo péci na plné pécky, už šplhali do závěrečného 6 km kopce na Hostýn, jak jinak než "každý svým tempem". (On to snad už dnes nikdo ani jinak neumí? ;-)) Já osobně jsem například udržoval rychlost mezi 10 až 12 km/h. Jelo se mi dobře - hlavně jsem měl velkou radost, že díky stromům byla naprostá většina trasy nahoru ve stínu. A těch pár rozžhavených úseků jsem projel o to rychleji, abych nezapadl do zrádně bublajícího asfaltu. ;-)
 

Příjezd skupiny do Bystřice p.H.

Chvilka meditace pod kopcem.

Drzoun Pavel mě v horní části kopce předjel, a tak nahoru dorazil první. Navíc jsem se zdržel pořizováním několika fotografií - a jedna z nich byla obzvlášť dobrodružná. Při zastávce kvůli focení na mě totiž začalo dorážet příšerně zuřivé hovado. Mělo snad 3 centimetry a asi už měsíc nežralo. Zákeřně si mi sedalo na nohu zrovna když jsem chtěl udržet foťák ve stabilní poloze a stisknout spoušť, přičemž druhou rukou jsem držel kolo, takže jsem tou nohou škubal abych ho setřásl (to hovado, ne to kolo). Pronásledovalo mě ještě chvilku po nasednutí na kolo, takže to byl jeden úsek zdolaný rychlostí určitě přes 20 km/h. Nahoru jsem dojel asi 5 minut po Pavlovi (tedy to tvrdí on, ale byl ještě udýchaný ;-)), pak jsme tam čekali asi 25 minut než přijel Karel a pár minutek za ním Honza. Měl jsem dojem, že jsme se poté domluvili že se nejdřív půjdeme mrknout k rozhledně, ale jak jsem později zjistil, všichni ostatní to pochopili že nejdřív půjdeme k nejbližšímu občerstvení a tam svlažíme hrdla. Takže když jsem se u rozhledny sám do sytosti vyrozhlížel a přestal vyhlížet zbytek družstva, zazvonil mi mobil a z něj se ozval Pavel, kde jsem, že už jedou druhou rundu do kola. ;-) Tak jsme důkladně doplnili tekutiny, někdo dvěma půllitrama točené Kofoly, někdo jinak - my nesmíme ani naznačovat. ;-) Jinak, podle fotografie nic nevyvozujte, páč než fotograf našel vhodné místo odkud fotit, sklenice na stole se samy od sebe různě povyměňovaly. :-)
 

Pavel - první člověk na Hostýně (z nás čtyř ;-)).	Rozhledna na Hostýně a vedle vpravo spodní část větrné elektrárny.
Posezení a osvěžení na Hostýně.	Na schodech před kostelem (zleva: Soptík, Honza, Karel) (fotil Pavel)

Mrkli jsme do kostela, ale jen ode dveří, protože právě probíhala mše. Pak jsme zašli pěšky k rozhledně, já tedy dnes už podruhé. Karel zůstal u občerstvení hlídat kola. Po zaplacení 10,- Kč jsme se vydrápali po točitých schodech nahoru. Vyhlídka byla pěkná. Honza se mě za chvíli ptal, jestli už jsem se za těch 10 Kč dost vynadíval, a zrovna tam přišla jedna moc hezká slečna, tak jsem musel rychle vyhlídku opustit, abych kredit nepřekročil (už i tak mám dojem že jsem měl zážitek vylepšený aspoň o 2 Koruny). Jo jo, krásná je ta naše zem. :-)
 

Vyhlídka z rozhledny.

Přibližně  toto bylo lze viděti.

Dolů to frčelo přes 60 km/h. Jenom škoda, že sjezd uplyne tak rychle. I nastal čas oběda. Kola jsme uzamkli před jednou restaurací a šli jíst dovnitř (venku je moc velké horko). Během čekání na mňamky jsme kecali o všem možném a mimo jiné koukám na na stole ležící Honzův nový bezdrátový tachometr, který ukazuje i teplotu a další různé hovadinky. Taky tam má na displeji takového malilinkatého panáčka sedícího na pidibicyklu - roztomilé je to. Zeptal jsem se Honzy, co to jako znamená. A Honza na to, že jestli se kolečka toho pidibicyklu začnou teď točit, tak to znamená, že nám někdo venku krade kola. :-D

Pořádně jsme se nadlábli a pokračovali v cestě domů. Abychom nejeli po stejné trase, v Přerově odbočujeme na Tovačov. Slunce to do nás pere hlava nehlava, ještě že máme helmy (Pavel má místo helmy čepici, ale s tvrdým kšiltem). Teploměr ukazuje ulítlé hodnoty mezi 37 a 40 st.C. Udržujeme rychlost přes 25km/h, aby nás aspoň ovíval vítr - ale vzduch je příšerně přehřátý, takže místo osvěžujícího pocitu si připadáme jak v horkovzdušné troubě. Pohled na potem zmáčené zvolna rudnoucí ruce naznačuje, že "kachnička už bude pěkně propečená". Co nejrychleji proto dojíždíme do Tovačova a dáváme pauzu ve stínu v místní občerstvovně. A také musíme do těla doplnit tekutiny, protože voda v cykloflaškách je jednak nechutně teplá, a krom toho jsme ji už dávno vypili.
 

Doplnění tekutin v Tovačově.

Dál pojedeme do Prostějova už jen dva. Pavel se přesune k nedaleké vodě, kde ho čeká žena Jitka i s jejich malou dcerkou, Honza odsud vyrazí směrem na Olomouc. Rozloučili jsme se a já s Karlem dojeli zbytek cesty do Prostějova poměrně svižnou rychlostí. Domů jsem tak dorazil už v 17:30 a hned spěchal do koupelny pod sprchu s úžasně studenou vodou - jenom to zasyčelo. :-)

Tímto děkuji všem účastníkům za příjemný pohodový výlet!