Flákáme to chlapci, flákáme. Letos je cyklovýletů daleko míň lež loni. No jo, když on má každej spoustu různejch aktivit a těžko se to vzájemně slaďuje. Pak se lehko stane, že když má náhodou čas jeden, tak zas nemá čas druhej (respektive třetí a čtvrtej). No co už, půl září je pryč, tak ať aspoň ještě protáhnem svaly - zajeli jsme si na Hostýn.
Nebudu dneska zevrubně rozepisovat celý průběh akce. Prostě celá cesta byla poklidná a pohodová, a tak to má být. Ale abyste z toho taky něco málo měli, připomenu aspoň pár drobností.
Bystřice p.H.
Tam jsme si dali dobrý oběd v tradiční hospůdce. Seděli jsme přímo venku v zahrádce, odkud
byl přímý dohled na kola - jak taky jinak, dozor je potřebná věc! Jídlo bylo velmi chutné, prostředí
příjemné.
Hostýn
Řeknu Vám, že po tom, co jsme se s Honzou byli letos "vyblbnout" s kolama v Alpách na GrossGlockner
strasse, už máme úplně jiná měřítka. Blížíce se k Bystřici p.H., kde se zjevují Hostýnské vrchy, jsme
tedy jen suše konstatovali, že to vlastně ani není kopec, ale jen taková terénní nerovnost. V Alpách
by to vyřešili nanejvýš třemi serpentinami (kehre 1,2 a 3) a mezi nimi 14 stupňovým stoupáním. Tady
je to asi 5-ti kilometrové pozvolňoučké stoupáníčko příjemným tichým lesíkem po krásné široké
asfaltce. Díky omezenému provozu (kyvadlová autobusová doprava, auta jen na zvláštní povolení)
se tady jede parádně. Takže jsme se nijak nehnali a udržovali stabilních 10km/h v podstatě
bez šlapání ;-) a než jsme se nadáli, byli na vrcholu. Jenom Tomáš, který s námi v Alpách nebyl, se nechal
tímto "kopcem" zbytečně zastrašit, takže jsme na něj párkrát čekali a on se po výjezdu tvářil
celkem udýchaně. Holt, všecko je relativní. Po návštěvě rozhledny a spořádání velmi pikantní
klobásky - vynutila si zalití dvěma točenýma sodovkama - jsme se vydali na labůžový
sjezd dolů.
Osek n.Beč.
Abychom se nevraceli stejnou cestou, vymyslel Tomáš malou okliku přes Lipník a Osek
(oboje n.Beč.). Pak se ukázalo, že hlavním důvodem pro tuto 15km zajížďku je vyhlášná
"Osecká zmrzlina". U okénka byl první Honza a zaperlil hláškou: "Prosil bych do skla od každého
jeden kopeček". Druhů měli naštěstí jen 5. Já a Tom jsme dali 4 kopce. Rečeno slovy: "Do skla vše kromě
rybízové" a poslední Tomova hláška už zněla jen "Kromě vanilkové". Honza jako obvykle spolykal
všechnu zmrzlinu dřív než jsem já stačil vylabužit jahodovou a šel si pro přídavek - další 3 kopce.
Dát si na posezení 8 kopců by nebyl zas až tak udivující výkon, nebýt dvou piv, která
už ve svém kachním žaludku měl a faktu, že nás čeká ještě asi 40km domů.
Cesta zpátky
A pak nastal cvrkot - z Oseku až do Prostějova jsme se drželi v háku těsně za sebou
a pádili stabilní rychlostí 28 až 30km/h. Takovou jízdu mám rád. Jedinou krátkou
oddechovou zastávku jsme udělali u hospůdky v Tovačově.
Domů jsem dorazil přesně v 19 hodin příjemně unavený. Dnešních 124 km mě
dostatečně saturovalo a mohu říci, že to byl celkově velmi vydařený výlet.
|
|