Tento článek měl svou premiéru v červnu 2004 na serveru TREKNET (dnes již KALIMERA), kde je uveřejněn i s možností diskuze.
Každý z vás, kdo se rozhodnete zúčastnit nějakého vícedenního putování na kole, se dříve či později ocitnete před nelehkým úkolem vybrat ze svých domácích úložných prostor menší než malé množství věcí, které ten týden budete tahat s sebou. A rozhodnutí je to tím těžší, čím kopcovitější trasu očekáváte…
Na úvod bych snad pohovořil, jakým vývojem jsem prošel já. Úplně poprvé, když mě mí cyklozdatní cyklopřátelé pozvali na cyklovýpravu, byl jsem velmi naivní. A právě protože jsem vůbec netušil, co si mám vzít s sebou, a kamarádi mi neprozřetelně žádný seznam povinného vybavení nedodali, byla moje existence na cykločundru prudce závislá na dobrotivosti mých spolucestujících a na tom, že mě nenechali ve dne seškvařit sluníčkem, večer být sežrán komáry, v noci zmrznout a průběžně umřít hladem. Proto také následně, když jsem prvně sám organizoval cykloakci, jsem tehdy, jakožto již „zkušený čundrák“, se soupisem nutného vybavení pro sebe i pro ostatní neváhal.
1.) Kolik vás bude?
Některé věci stačí mít jen jednou. Je zbytečné, aby si tři lidi brali tři stany, ale je dobré, když se jednoznačně domluvíte, kdo tedy ten jeden stan bude mít a poveze ho. Přitom je vhodné brát ohled na zdatnost jednotlivých účastníků a na rádoby „spravedlnost“ – prostě aby někdo sám nevezl většinu věcí, co budou pak využívat všichni. To je navíc ošidné, neboť hrozí, že vznikne takzvaný „nepostradatelný“ jedinec, který si může klást podmínky kudy se pojede, případně se ráno flákat a zdržovat balení a odjezd se slovy: „Vy mi stejně nemůžete ujet.“
Aby nedošlo ke zbytečným nedorozuměním u těchto společných věcí, osvědčilo se nám v seznamu do závorky uvést, kdo má onu věc na starost.
2.) Kudy vede trasa?
To má jednak vliv na to, jak přísní jste na přebytečnou zátěž, a hlavně na to, zda lze počítat s obydlenými oblastmi, kde jsou obchody či restaurace, v nichž se dají nakoupit potraviny či se přímo do sytosti najíst. Co se týče potravin, v našem týmu to postupně přešlo z původních velkých zásob konzerv, polévek v sáčku a dalších pochutin (které jsme vždy povozili po celé republice a většinu z nich opět přivezli domů), až do dnešního stavu, kdy nevozíme téměř žádné jídlo – pouze nějaké minimum jakožto železnou rezervu pro případ ztroskotání mimo kemp.
3.) Na jak dlouho jedete?
Budete potřebovat několik sad oblečení a prádla – tj. minimálně dvě, pokud plánujete průběžné praní špinavého prádla. Pokud prát nechcete, musíte mít více exemplářů a vyměňovat, vyměňovat a vyměňovat. Nejhornější vrstvy jsou kuriózně nejméně náchylné na „opotřebení“ (např. jediná šusťákovka a šusťáky vám vydrží celou cestu téměř bez ztráty kytičky – perou se samoautomaticky za deště), trička se zašpiní (propotí) rychleji, spodní prádlo a ponožky jsou nejkritičtější. Pokud chcete do oděvu investovat trochu více, tak cyklodres je velmi praktický, doporučil bych „moirové“ tričko – odvádí pot (pocit sucha a bezpečí) a v případě potřeby ho lze velmi snadno přemáchnout a je prakticky ihned suché.
4.) Jaké bude počasí / způsob nocování?
Počítejte s tím, že s trvale pěkným počasím se nedá počítat. Nějaký ten deštík vás asi určitě potká – takže se vracím ještě k oblečení - je fajn mít v zásobě vždy něco suchého na převlečení. A minimálně na noc něco teplejšího, respektive si pořídit pořádný spacák. Z osobní zkušenosti vám mohu potvrdit, že je dost drsný zážitek, když se na noc zabalíte do několika vrstev oblečení a přesto potom v „dekáči“ klepete kosu a budíte se v noci zimou (hrůza!). Takže spacák rozhodně nepodceňovat!
Úvodních řečí bylo dost, teď teda ten seznam věcí, tak jak ho doporučuju, když jedeme 4 lidi:
Poznámka.: společné věci: (H)…veze jen Honza, (R)..veze jen Radek, (B)…veze jen Bob, (P)…veze jen Pavel.
Spacák, karimatka, igelity, provázky, oblečení (něco s dlouhým rukávem, civilní kalhoty, šusťákovka, trika, spodní prádlo, ponožky, polární ponožky, kapesníky, atd.), bagr+nůž+otvírák na konzervy, utěrka, foťák (R), mapa (P), nářadí na kolo (R), hadýrka (R), lepení, náhradní duše, hustilka (B), doklady, peníze, zámek+klíče, ručník, zubní potřeby, mýdlo, hřeben, toaletní papír, cykloflaška s pitnou vodou, antikomárovač (P), opalovací krém, sluneční brýle, psací potřeby, adresy přátel, plavky, tašku igelitovou, šitíčko (R), lékárnička (B), zaháněč trudomyslnosti (B), skvělou náladu, 3 paštiky, Tatranky.
Stany (H+R).
Starší verze seznamu stany neobsahovala, místo nich tam však bylo ještě toto:
konzervy, ešus, vařič (H), benzín (H), zápalky, polévky sáčkovky, čaj (R), pečivo, plecháček, sekyrka (R)
Poznámky/vysvětlivky k některým termínům:
Poznámky k vyřazeným věcem z prapůvodního seznamu:
Používám cyklokapsy značky Author, které mají dvě boční kapsy (levou a pravou) uzavíratelné zipem a na každé z nich je ještě taková menší kapsa na suchý zip. Horní oddělitelná kapsa je též na zip.
Co se týče uspořádání věcí uvnitř kapes, neexistuje zaručeně ideální stav. Můžete se jen snažit ukládat věci tak, aby na dně a na nejhůře přístupných místech byly ty co možná vůbec nebudete potřebovat nebo ty, na jejichž vybalení bude dost času (např. karimatka, teplý oděv na noc či náhradní spodní prádlo). Naopak v rychlém dosahu doporučuju věci jako Tatranky, mapu, foťák, zámek+klíče, a samozřejmě lékárničku.
Je také vhodné si zapamatovat, co do které kapsy dáváte, a v průběhu čundru neměnit radikálně toto rozmístění. K tomu poradím mou osobní pomůcku – zadefinujte si pro kapsy třeba pojmenování typu „jídelní kapsa“ (jídlo, bagr, otvírák, nůž, atd.), „spací kapsa“ (věci na spaní, karimatka, atd.), „záchranná kapsa“ (opalovací krém, antikomárovač, lékárnička, šitíčko), atd. Nemusí na to být vyhrazen vždy přímo celý obsah kapsy, protože tolik kapes na kole nemáme, je to jen pomůcka na rozdělení do skupin podle příbuznosti věcí. Časem se vám to stejně všechno pomíchá, ale i tak si snáze zapamatujete, že jste si třeba posledně narychlo hodili opalovací krém do „jídelní kapsy“ (mezi Tatranky), otvírák vám omylem zapadl na dno do „záchranné kapsy“ (někam tam co máte šitíčko), a v nouzi největšího hladu si ještě rádi vzpomenete na 3 dny starý rohlík co jste strčili do „spací kapsy“ (protože nikam jinam se tehdy zrovna nevešel). ;-)
Hmotnost „nákladu“ na zadním nosiči jsem vážil jen jednou kdysi dávno – všechno to mělo dohromady mám dojem kolem 13 kg. A to bylo bez stanu, ovšem zase s hromadou konzerv a tou kempinkovou sekyrkou. Takže myslím že to bude tak nějak i dnes. Kolo mám od loňska nové – Author Reflex SX, pročež jsem musel učinit změnu v umístění věcí na kapsách. Nyní tedy připevňuji dvěma gumami spacák a stan na horní kapsu kolmo – těžší stan dávám dopředu a spacák za něj. Dříve se mi tento způsob moc nelíbil, ale nové kolo má vzadu méně místa (kratší nosič) a rovnoběžně se to tam prostě nevejde. Loni jsem tak odjezdil celý týden a musím přiznat, že nyní už mi tento způsob připadá lepší. ;-)
Většina oblečení, které jsem si doposud na týdenní cykloakce bral, bylo nespecializované. Tedy normální trička, šusťáková souprava, obyčejné tenisky s pevnější podrážkou, atd. Netvrdím, že je to vždy ideální, ale my toho zas tak moc nenajezdíme (průměrně cca do 100km/den), takže v pohodě. Co ale hodně zpříjemní jízdu jsou cyklo-rukavičky – při delších jízdách v rovinatém terénu vás jinak začnou brnět dlaně a prsty. Dále ještě mí kamarádi nedají dopustit na cyklistické kraťasy s vložkou (tzv. „vyložená prdel“), což je určitě skvělá věc – i já jsem si je teď před pár dny pořídil, ale dá se klidně jezdit i s normálníma kraťasama/elasťákama. Pláštěnku nevozíme – za mírného poprchávání to zvládne šusťáková bunda, a když začne pršet víc, ukrýváme se v nejbližších autobusových zastávkách.
Poznámka: Náš kamarád Pavel si pořídil cykloobleček loni. A právě teď bylo zjištěno, že minimálně další dva jedinci z našeho týmu si tajně a nezávisle na sobě též koupili dres – zrovna se totiž prokecl náčelník Honza, čehož využiju k tomu, že se teda taky přiznám. :-) Takže super, po sedmi letech ježdění v tričkách povyšujeme na dresy. ;-)
Jeden člen našeho týmu bývá jmenován „mapařem“ a oplývá standardním autoatlasem s měřítkem 1:200 000, které se ukázalo jako nejvhodnější. Na hrubší mapě nejsou tak zřetelné různé serpentiny, křižovatky, vesničky a cesty mezi nimi, na podrobnějších mapách jsme naopak propadali depresím z dojmu, že je před námi ještě tak obrovský kus cesty (přímo několik stránek), a hůře se v nich orientuje. Mapu by měl mít mapař uloženu na takovém místě, aby ji mohl na nejasných křižovatkách vždy neprodleně radostně tasit a bez reptání předat náčelníkovi výpravy, který má právo se do ní podívat jako první, případně pak náčelník může nabídnout mapu k nahlédnutí ostatním či nechat hlasovat o správné cestě (přičemž náčelníkův hlas se násobí minimálně počtem všech členů v týmu). ;-)
Tištěné průvodce s sebou nevozíme, ale v každém případě je vhodné si zhruba naplánovat trasu předem právě s ohledem na různé pamětihodnosti, hrady, zámky, přírodní zajímavosti. Je fajn, pokud lze na každý den najít na trase aspoň jednu hlavní „atrakci“ a aspoň jeden kemp. Pozor však na to, že některé kempy značené v mapách již nemusí existovat nebo mohou být neakceptovatelné (např. kvůli přeplněnosti, pro nesympatické prostředí, nebo z finančního hlediska), takže nedoporučuji se příliš střemhlavě vrhat do opuštěných oblastí s jedním jediným značeným kempem široko daleko.
Ať už se budete snažit jakkoliv připravit na všechny eventuality, stejně vás vždycky spousta věcí překvapí a budete je muset řešit podle aktuálních okolností. Takže výše uvedený seznam i moje rady a doporučení berte jen jako malou inspiraci. Pokud vám to pomůže, budu jen rád, pokud jsem opomenul něco co vám bude na čundru hodně chybět (mikrovlnná trouba, televizor ;-)), nezlobte se na mě prosím. Aspoň zažijete větší dobrodružství… :-)
Hlavně si s sebou vždy berte dobré přátele a skvělou náladu!
Přeju vám šťastnou cestu a „Cykloturistice zdar!“
Radek „Soptík“ Štěrba a koloktiv
|
|