Tohoto "BIG VEJLETu" se původně mělo zůčastnit daleko více lidí, ale na start (v 6:30 u Honzy) jsem se dostavil pouze já (a to ještě, přiznávám, o 10 minut pozdějc, přesto ve smluvené toleranci). Zbytek si vymyslel následující pohádky: Zdeněk B. - musel prý jít do práce, JirkaS - přišel prý domů z nějaké pařby až ve 2:00 ráno (no a co, já přišel ten den domů až ve 2:45 ráno a taky to nikomu nevykládám :-)), Bob - již předem upozorňoval že nemá na čem jet (Favorit do těch kopců není zrovna to nejlepší). No, Bobova báchorka je jako jediná celkem ospravedlnitelná a lze ji snad, s přimhouřením oka, přesunout z kategorie nehorázných výmluv do skupiny prominuto. Zdeněk a JirkaS si však na svá konta zapsali černý puntík a navíc o hodně přišli. Zvolili jsme s Honzou úplně pohodové tempíčko (normálně to nemáme ve zvyku :-)) a za jasné oblohy se svítícím sluníčkem jeli krásným ostře kopcovitým terénem. Prakticky po celou dobu jízdy jsme kecali "vo všom možnym". V jeskyni Balcarka bylo příjemně chladno (7 st.C) a viděli jsme spoustu nádhrených krápníků. Nahoře na Macoše jsme se pokochali pohledem z obou vyhlídek, dali si tam dobrý oběd, a pak se vydali na cestu zpátky do Prostějova. Celá tako akce byla jedna velká pohoda!
|
|