Těmito slovy začínala pozvánka na další akci INF91. Zámiňkou pro její uspořádání jsou Babáqovy narozeniny, jaro, žízeň atd. Samoustavený organizační výbor (dále jen OV) pro nás měl přichystáno nejedno překvapení a ohlásil program akce (tj. naplánováno není zatím nic) již dlouho (asi 3 dny) předem. "Só-tó" - pardon, chci říct "S o to" větším nadšením jsme se 30.4.1997 setkali podle plánu u Peti na VŠK v Olomouci. V pozvánce byl sice domluven pokoj jistého "Jedničky", ale ten neznámo proč, známo kam, zmizel. Naštěstí však nechal na dveřích vzkaz kam máme jít, takže jsme tam šli.
Každé družstvo dostalo 7 zapečetěných papírků s jednotlivými úkoly s vysvětlením, že je musíme plnit postupně a nic nevynechat. Předem nám bylo pouze napovězeno, že se všechny úkoly budou točit kolem zvířátek. Hned jsme pojali podezření, že nás čekají nějaké šílenosti a chtěli první úkol otevřít hned. OV však tvrdil, že pokud se o to kdokoli pokusí, všechny papírky se promění v kámen. To nás pobavilo a podpořilo v záměru opravdu ten první úkol ihned otevřít. V poslední chvíli byl však vyřčen spásný doplněk, a to že se navíc "všechen alkohol v této místnosti promění ve vodu". To nás zděsilo, pojala nás panická hrůza a velmi opatrně jsme lístky uschovali do kapes. Teď už vím, že si to asi jen tak vymysleli, ale který blázen by to riskoval.
Obsazujeme jejich místa a žádáme o papír s razítkem. Zjišťujeme, že první družstvo jsou zákeřňáci nejtvrdšího rázu. Schválně řekli barmanovi, že "kdyby náhodou někdo přišel a chtěl razítko", ať mu to nedávají jen tak, ale aspoň za vypité pivo. No co, nám to nevadí - vlastně jsme přímo rádi - a objednáváme si pivo - dokonce každý jedno sám pro sebe. Rozbalujeme další úkol: Namalujte ptakopyska. Neurčitě si představuju, jak to zvíře vlastně vypadá. Dundee se ukazuje jako odborník. Po jeho popisu, že je to takový "kříženec kachny a krtka" už ho vidím úplně přesně (ptakopyska, ne Dundeeho .. teda vlastně ptakopyska i Dundeeho). Následuje dělba práce: Já maluju, Dundee rozbaluje třetí úkol a objednává další dvě piva, aby nám to lépe šlo.
Máme napsat co nejvíce míst, kde se v Olomouci nacházejí zvířecí sochy a jaké. Fantazii se meze nekladou, a tak Dándoš vypisuje všechna náměstí. Na každém z nich je přece kašna a na každé kašně je zvířat habaděj. Kdyby něco, tak na ní aspoň sedí holubi a ve vodě plavou ryby (no to těžko!). Dále po kašnách lezou mravenci, šneci, slimáci, žížaly, turisté a jiná havěť.
Čtvrtý úkol zní: "Složte báseň nebo napište článek o využití zvířat v Informatice". Upřednostňujeme literární formu báseň a každý píšeme pár veršů. Z obavy před narušením vašeho uměleckého cítění ji zde nebudu citovat. Stejně si ji už přesně nepamatuju - vím jen, že se rýmovala a že tam vystupovala zvířátka jako kočka, myš, pes, medvěd, sova a další.
Pátý úkol je těžký. Najděte v Olomouci "Dům u černého psa", napište jeho adresu a barvu. Je to dost bláznivý nápad, chodit po městě a hledat dům podle jeho názvu. Po těch narychlo vypitých dvou pivech to ale zas až tak bláznivě nevypadá, takže platíme, uschováváme lístek s razítkem a jdeme do centra. Začíná se pomalu ztmívat. Rozdělujeme si náměstí a filtrujeme pohledem každý tu svou stranu. Nacházím nějaký dům s velkou černou sochou. Jo, to je pes jako kůň! Přivolávám Dundeeho a radíme se, jestli je to ono. Je tu však problém. To není pes jak kůň, ale kůň. A teď už objevujeme i uzdu - to pséci nemévajó (česky: to psi nemívají). Pro jistotu si zapisujeme adresu, kdybychom náhodou už nic lepšího nenašli, a pokračujeme dál. Teď něco objevil Dándoš. Ano, to je ono. Nápis to potvrzuje. V tom šeru se ale špatně rozeznává barva domu. Po rvačce se shodujeme na "béžovo-žluto-bílé" a chceme zapsat číslo. Ještě že máme tu matematickou školu. Sice každý z nás tvrdí, že to je nějaké jiné číslo, ale umíme udělat aritmetický průměr. S profesionálním pohledem na věc tedy uzavíráme diskuzi tím, že dům má číslo 11.5 - tedy zaokrouhleně přibližně 14.
Předposlední úkol je v podstatě úkolem posledním: "Dopravte se na společnou konečnou stanici tramvají 4 a 5. Cíl cesty je v místě, kde dvě opice v kleci sedí". Jdeme k Prioru, neboť to má spoustu výhod. Za A) je tam šalinová zastávka, za B) je tam automat na jízdenky a za C) je to nejblíž. Ano, C je správně! Cink! Tramvaj nám ujela před nosem. No co, aspoň si koupíme jízdenky. Vhazujeme mince. [První mince] Dundee, tak ti mně pořád nejde do hlavy, [druhá mince] proč je ta škvíra [třetí mince], na ty mince [čtvrtá mince], tak zbytečně velká [pátá mince] ?! Sopťo [první mince], to bude [druhá mince] možná tím [třetí mince], že [čtvrtá mince] je to [pátá mince] BANKOMAT !
Po čvrthodince nastupujeme do šaliny a podle pokynů rozškubeme lístky. Revizorem jsme napomenuti, že ke znehodnocení jízdenek jsme měli použít strojek. Je vidět, že je úpně mimo. Strojek přece nemá žádnou hranu ani bodec, o který by šlo lístky rozervat. Nechápu, jak může dělat revizora, když nemá ani kapku rozu... aha, vlastně chápu.
Jedeme až na konečnou a cestou přemýšlíme, která ta hospoda asi bude cílem. Vystupujeme. Všude tma. Jiskra od kol a tramvaj odjela. Ticho. Ticho a tma. Nemáme strach. Vydáváme se do hostince "Na pile", který se jeví nejpravděpodobnějším. Ale co to, mají zavřeno - a vypadá to že navždy! Tak kam pudem včil? Po domluvě (Dundee mi domluvil) vyřazujeme hostinec "U jelena". Má sice zvířátkový název, ale "jelen" není ani zdaleka podobný opici, a dvěma opicím už vůbec ne. Procházíme tuto odlehlou olomouckou čtvrť. Je to tady dost ponuré, úplně jako ve Stínadlech (spisovatel Foglar). Buch! Přes zeď skočil jakýsi chlap s bílou maskou a v černém plášti. Bum! Řach! Dup! Za ním se žene horda kluků. Nejistá otázka: "Myslíš, že to byli... Vontové?". "Ne, to určitě ne, ale žlutý špendlíky si radši připneme, ok?!". Míjíme jakýsi oplocený pozemek - přes plot na nás pořád doráží velký vlčák. Uklidňujeme ho slovy, ať si dá pohov a že se nás nemusí bát, ale on štěká pořád, jako by nám nerozuměl. Motáme se uličkami a pomalu ztrácíme orientaci. Jednou vlevo, teď vpravo, tady rovně, kousek zpátky ... a hele, zase ten plot a pes. Jo, štěká - je to on. "Dej pokoj!", ozvalo se najednou odněkud ze tmy zpoza plotu. Slyšel's to? Já taky! Tak to je teda první pes, kterého jsem zaslechl, jak se sám okřiknul a ke všemu ještě lidským hlasem. (Opravdu se stalo!)
Vracíme se směrem k centru a jdeme se (jen tak pro jistotu) podívat k tomu "Jelenovi". Sláva, jsou tady. Dopíjejí poslední pivo a zvedají se. "Tak toho jsem se bál nejvíc", říká zkroušeně Dundee. Moc dlouho tu ale neseděli. Zjišťujeme, že jsme se toulali téměř stejnými uličkami, jako ostatní skupiny. A vysvětlení: Původně plánovaný cíl byl opravdu v hostinci "Na pile", kam jsme všichni směřovali, ale organizační výbor netušil, že je toto zařízení mimo provoz. Grrrr... Škoda přeškoda toho nevypitého piva.
Na závěr přišlo něco, co nikdo nečekal. Nové XEDNIky! Bomba! Pravda, vždyť platnost dosavadních XEDNI už vypršela (ročník 1 až 5), takže byl vlastně nejvyšší čas. Slavnostně byly vyplněny osobní údaje a proveden první zápis "Zvěřinec 30.dubna 1997".
Jménem zbytku INF91 tedy děkuji organizačnímu výboru za uskutečnění této akce.
Jen tak dále...
|
|