Terminus Technikus (T.T.)

Tato stránka je věnována asi největší intelektuální osobnosti všech dob. Stopy jeho intelektuání aktivity jsou postupně nalézány snad ve všech oborech, které byly jsou nebo budou hodny jeho génia. Nedá se říct, že by se nám jeho činnost podařilo zrovna nejdokonaleji zmapovat. To však není ani tak naší neschopností, jako spíš obtížností úkolu, který jsme si vytyčili. Následující fejetony, seminární práce a diskuse jsou pouhým začátkem našeho výzkumu. Naštěstí nejsme natolik naivní, abychom se domnívali, že se nám podaří za náš kratinký život tento náročný úkol dokončit a tak se tímto způsobem pokoušíme zaset semínko pochybností o intelektuálním vývoji lidstva do vaší mysli a připravit tak další generace na nelehkou cestu k objevování pravdy o nás samotných (ale především o něm). Pokud byste měli pocit, že následující příspěvky jsou nejasné až zmatené, věřte, že to není jen pocit.

Členové T.T.-ho vědecké společnosti

Obsah

1. Terminus Technikus mezi námi, aneb první stopy
2. Terminus Technikus z pohledu současného člověka
3. Existenciální charakter?
4. Příspěvek Termina Technika k budování světového řádu
5. Vliv Termina Technika na dílo Alberta Moravii

Terminus Technikus mezi námi, aneb první stopy

Ono se to moc neví, ale my s Doc. Babákem to náhodou víme. Respektive den před Silvestrem l.p. 1996 jsme to objevili. No ani ne tak to jako spíš HO. Objevili jsme významnou resp. asi nejvýznamnější bytost existenciálního charakteru, která provází intelektualní a filozofický vývoj lidstva od jeho kolébky až po nedozírnou budoucnost. Je to Terminus Technikus. Jeho jméno není až tak podstatné, pochází ze starého Říma, kde jsou jeho stopy asi nejvýznamnější. Rozsah jeho díla je však nedozírný a překonává všechny říše i dějinná údobí. To, že on je pravým autorem Bible - myšleno její knižní podoby - pozor nezaměňovat s Ježíšem a jeho pojetím křesťanství, které je od toho jak jej pochopili jeho následovníci na hony vzdálené, je vcelku jasné a bez jakékoliv diskuse. Zajímavá je ovšem jeho činnost při studiu stavby atomu, kdy jako člen římské legie položil základy atomové fyziky. Jistě si z dějepisu pamatujete ony bojové formace tvořené štíty a oštěpy legionářů tvořící neproniknutelnou hradbu (tato formace se jmenovala želva nebo též ježek, nebo možná šlo o zcela jiné zvíře). Terminus Technikus byl dlouho součástí takovéto formace a zkušenosti z boje se mu staly podkladem pro vypracování teorie atomu. Obtížné štěpení želvy nepřátelskými oddíly se stalo základem pro vypracováni teorie o jaderných vazebných silách a problémy se štěpením atomu. Teprve když byli jednou bombardováni z praku, došel k názoru, ze štěpení atomu je možné, ale pouze dostatečně rychlým odstřelováním. O termonukleárních reakcích započal přemýšlet v okamžiku, když na jeho oddíl dopadla jiná formace želvy z prasknuvšího mostu, pod kterým právě procházeli. Výsledkem byla hromada železa a lidských těl, tvořící novou homogenní masu. To ještě není vše. V okamžiku kdy začali prohrávat, se velice zvýšil počet zběhů, kteří měli společnou jednu zajímavou vlastnost. Nikdy nemohli zběhnou z vnitřku želvy, ale pouze z jejího okraje. To ho samozřejmě vedlo k myšlence valenčních elektronů.

Možná se začínáte ptát, kde se takto geniální bytost vzala. Podle našich posledních výzkumů je jeho původ nejspíše odvozen z prvního dvoujbuněčného prvoka na naší planetě. Myslíme, že tento genetický výstřelek přírody je dostatečným důkazem jeho jedinečnosti a neopakovatelnosti.

Terminus Technikus z pohledu současného člověka

(Některé opravy k referátu Doc. Knilla)

Původní příspěvek jsem nečetl, neboť byl - v souladu s výše (???) nastíněným názorem Doc. Knilla - zcela jistě úplně špatný. Ostatně již velká kapacita v oboru bádaní technických (původně bádání o Terminu Technikovi, později zkomoleno a nepochopeno), jakou Dr. Howard H. Howard jistě je, oznámil na stránkách své monografie 'T.T. aneb odkud přicházíme a kam asi tak vypadneme, až tahle párty skončí', že nevěří nikomu, než sobě.

Tedy: T.T. je zcela zvláštní postavou v tom smyslu, že není skutečný. Nebo vlastně je skutečný. Sám o sobě skutečný není, ale v souvislosti se sebou už jo. Ve skutečnosti totiž postavu T.T. vymyslel T.T., což je naprostý unikát v celém světě vědy a nevědy. Proč to udělal, není dodnes jasné. Všechny stopy vedou k faktu, který přesvědčivě prokázal zimní seminář Kolégia T.T. (Tomíkovice, Czech republic, 28.12.1996 - 2.1.1997) - a totiž že on to sám nevěděl.

Někdo by mohl namítnout, že postava T.T. velmi připomíná postavu J.C., jiného (českého) génia. Sice mi není jasné, jak je možné tvrdit takové věci, když nikdo neví, jaké postavy oba velikáni měli, ale budiž. Stejně to není pravda. Na zimním semináři sice zazněly jakési zcestné příspěvky o tom, že snad J.C. je vtělením T.T., ale řekněme si rovnou, že je to nesmysl. Zatímco J.C. byl génius technický, T.T. byl geniem atechnickým - tj. trpěl vzácnou formou manuální azručnosti (brachialias anomalis alectus). Jinými slovy, byl levej jako zouvák. To ovšem nikterak nesnižuje jeho dílo filozofické, neboť to je důležitější než nějaké šroubky a kladívka.

Z jeho jedinečných pravd lze jmenovat např. známé přísloví, na které si teď bohužel nemůžu vzpomenout, nebo jiné, na které jsem si nemohl vzpomenout nikdy.

Okolnosti prehistorického původu T.T., jakož i jeho první známou římskou existenci (byl legionářem v jednotce Claudia Vomita) už - nepřesně, zmateně a jistě i částečně chybně (nevím kde přesně, nečetl jsem to) - načrtl už Doc. Knill. Poněvadž se mi nechce s jeho pojetím polemizovat, ponechávám tuto kapitolu otevřenou s poznámkou, že 'tak nějak to snad i bylo'.

Závěrem mého příspěvku bych chtěl zdůraznit, že osobnost T.T. je natolik rozporuplná a podivná, že v podstatě může mít úplnou pravdu i zmíněný Doc.Knill, což je na tom úplně to nejpodivuhodnější.

Děkuji za pozornost.

Existenciální charakter?

Dovedete si představit místo kde by T.T. nebyl? Já tedy ani moc ne, tedy spíš vůbec ne, teda abych řekl pravdu tak ani náhodou. S RnDr. Pecanem jsem rozebírali jeho metafyzickou (no spíš meta než fyzickou) podstatu. V prvotních studiích se mluvilo o existenciální bytosti, ale už samo slovní spojení "existenciální bytost" je pro svou protichůdnost zcela nevhodné a zavádějící. Existencialismus, alespoň tak jak jej chápe T.T. ve svých studiích "Jsem a tedy jsem" a "Nekonečná věčnota", je nepřetržité bytí, nebo spíše jsoucno, ve své absolutní čistotě (odborně řečeno od nevidím do nevidím), tudíž vzhledem ke konečnému charakteru jaký je s bytostí jako takovou spjat (nemám na mysli pouze bytosti živočišné podstaty, ale též veškeré pohádkové bytosti a bohy, které ale jsou beztak pevně spjaty s lidskou fantazií a vírou, bez nichž nejsou nic, a jako takové tedy nejsou o nic trvalejší než lidstvo, obecněji myšlenkstvo, samotné) je toto slovní spojení zcela ale úplně nepřesné a matoucí a to nemluvím o tom, že je to blbost. Chvíli jsme diskutovali o tom, zda tedy T.T. není jevem, ale ani tato možnost se nezdá býti dokonalou. Jev je opět pro zněnu spjat minimálně s hmotou a ve své nestálosti si tedy s bytostmi opravdu nezadá. Jde spíš o soupeření typu soutěže mezi jepicí a vojákem bojujícím v atomové válce o to kdo déle přežije. Možná by stálo za to oprostit se od fyzikálního pohledu na T.T., který mu samotnému, jak je notoricky známo, byl stejně zcela cizí a pokusit se o pohled a pojmenovaní na základech filozofických. Možná by stálo za úvahu, zda není existencí samotnou, která se zhmotňuje ve formě jí zrovna nejvhodnější. To by vysvětlovalo proč jsou tak nejasné až protichůdné popisy jeho podoby...

T.T. je zhmotnělá myšlenka. Tu a tam najde planetu, na které úroveň blbosti dosáhla určité hraniční úrovně (popsáno ve studii Prof. NeSnášela "Stravničkův teorem a konstanta B"), aby se tam zhmotnil. Je zvláštní, že v místech, kde se to stalo, začaly velmi intenzívně růst a prosperovat všeliké rostliny (odtud rčení 'blbost kvete'???), jak potvrdil i náš externí pracovník, zahradník P.Waclaw. Doslova řekl: "Jo. - To teda jo."

Podstata existence T.T. je tedy natolik zamlžená tajemstvím, že stojí za to se tímto problémem zabývat i nadále.

Příspěvek Termina Technika k budování světového řádu

Opusťme svět filosoficko existenciálních úvah, které jsou s T. T. tak často spjaty (zejména proto, že autoři různých článků a publikací hledají co nejdůstojnější způsob, jak se vyrovnat s vlastní frustrací a úvahy filosofického typu jim připadají jako oblast, ze které se jim pravděpodobně nebude chtít nad sebou zvracet) a posuňme se do roviny praktičtější. Ostatně o frustracích a filosofii bude řeč také. I o zvracení. Možná.

Když 7. listopadu 1917 zazněl výstřel z Aurory, málokdo si uvědomil, jak významná etapa lidstva nastává. Postupem času však lidstvo dospívalo k poznání, že se tenkrát v tom Rusku asi přece jenom něco stalo. Proto je až udivující, jak málo badatelského úsilí bylo věnováno tomu, co VŘSR předcházelo. Jedna hypotéza říká, že se Lenin den předtím strašně ožral, aby unikl pronásledování Naděždy Krupské, která po něm zase chtěla nějaké peníze, takže při vydávání příkazu ke střelbě nevěděl co dělá. Naproti tomu Dr. Peťula, prosazující v celé situaci ženský element, tvrdí, že Krupská už v rodině stejně rozhodovala o všem, takže příkaz ke střelbě dala ona, aby si Lenin uvědomil, kdo je tady pánem. Potom je tady ještě zcela zcestná teorie Mgr. Bc. Bc. Bc. Bc. Rumana, jejímž základem jsou banány, vlnitý plech (a samozřejmě také rum), ale to je téma na samostatný referát, a navíc, jak jsem říkal, tato hypotéza vede zjevně do slepé uličky.

Společným rysem všech těchto hypotéz je však ignorace jakékoli myšlenky, natožpak záměru. Kdyby šlo jenom o Lenina, budiž. Ale byl snad Marx také opilý, když psal Kapitál? A měl Engels také tyranskou ženu, která mu nedovolila v klidu vykořisťovat své dělníky psát o tom knížky? Nezávislý pozorovatel musí jasně usoudit, že ve všech těchto případech, šlo o projev jakési vůle a pánové, které jsem jmenoval, byli pouze jejími bezduchými vykonavateli. Ano, jistě už tušíte, kam mířím.
Terminus Technikus.
To je ta síla, která stojí za všemi těmito projevy (a nejen těmito, při bližším zkoumání nalezneme podobnost s fašismem a také dalšími neblaze proslulými ideologiemi), síla, která způsobuje, že lidé se stávají jen loutkami v jakési podivuhodné hře(že by hrál T.T. a J.C. poker?), síla, která láme stromy a boří města, síla, která skutečně poroučí větru a dešti, síla, jejíž velikost, si nedokážeme ani představit, natož, abychom o ní mohli kvalifikovaně mluvit (pozn. autora: Psát o ní můžeme).

Naskýtá se tedy otázka: Je T.T zlý?

T.T. je, lapidárně řečeno, myšlenka. Idea natolik silná a živoucí, že čas od času prorazí bariéru reality a zhmotní se tu jako římský legionář, tam jako zdánlivě nesmyslný nápad vystřelit z nějaké pochybné lodi. Možná, že to není myšlenka všeobsahující, určitě je však obsáhlá natolik, abychom jí my lidé mohli pouze vzdát hold, neboť usuzujíce na její velikost pouze z jejích řídkých průsaků do reality, nemůžeme ji nikdy docenit. Myšlenka tedy nemůže být zlá. T.T. je něco, o čem se nám ani nezdá (aspoň mně se ještě nezdálo), umí něco, co my nemůžeme nikdy umět (postavit se na ucho?), ví něco, co my se nikdy nedozvíme (když to nevím, tak nemůžu uvést příklad, ne?) a hlavně vždycky, když dokončuje větu, tak si pamatuje, o čem byla na začátku. Možná, že si dokonce pamatuje i začátek tohoto článku, což se mně absolutně nemůže stát. A právě proto jsem ochoten zasvětit celý zbytek svého života zkoumáním tohoto epochálního fenoménu.

S Terminem Technikem na věčné časy a nikdy jinak.

Vliv Termina Technika na dílo Alberta Moravii

Asi nikoho z nás příliš nepřekvapí, že T.T. svým vlivem pronikl také do literatury. Přesnější by bylo přiznat, že světová literatura je vlastně projekcí Termina Technika na písemný projev lidského intelektu. Ale v případě, který se pokouší popsat a později z něj vyvodit (nepochybně chybné) názory, jde spíše o vliv našeho velikána na spisovatele samotného. No prostě to A. Moraviu žralo natolik, že se musel vykecat. Je jistým pravidlem, že autoři literárních děl nutí postavy svých románů řešit problémy, se kterými se sami nejsou schopni vyrovnat a tak nás nemůže překvapit, že i tento italský velikán své vlastní problémy a mindráky promítá do svého díla. (No ... raději tuto myšlenku okamžitě zapomeňte. Co by se potom dalo říct o autorech článků o Terminu Technikovi???).

Při posledním studiu literárního dědictví lidstva, při kterém jsem se pokoušeli najít stopy T.T. a které skončilo zjištěním, že bychom spíš měli hledat díla na kterých není T.T. zřetelně podepsán, jsme narazili na novelu Alberta Moravii „Já a on" (Na tomto místě je třeba poděkovat především RnDr. Jane, která má na tomto objevu lví podíl, ... no nepřehánějme, řekněme, že prostě měla štěstí, když ji při náhodné návštěvě knihovny spadla na hlavu právě tato kniha). Po podrobnějším zkoumání jsem došli k nevyvratitelnému přesvědčení, že onen „on", zmiňovaný v názvu novely, je právě ten „ON", jehož studiem se zabýváme. Před utajením tohoto faktu A. Moraviovi nepomohlo ani použití nevýrazného písma v názvu knihy ve slovíčku „on", ani naivní snaha o ukrytí T.T. do schizofrení skořápky hlavního hrdiny, jejímž účelem byla pouhá bohapustá mystifikace čtenáře. Ale nemůžeme to mít A. Moraviovi za zlé. V jeho době prostě nebylo prostě možné vyjít s pravdou na světlo boží, aniž by to mělo na autora takto pokrokových myšlenek jisté neblahé společensko ekonomické důsledky.

Vraťme se však zpět k naší novele. Hlavní hrdina je traumatizovaný jedinec, který se snaží být sublimovaný. Prostě se snaží být nad věcí (v tomto případě nad sebou), chce udělat kariéru a nerozptylovat se takovými, pro sublimované osobnosti podružnými věcmi, jako je sex. Snažil se sec mohl, ale moc mu to nešlo a tím pádem se dostával do prudkého rozporu sám se sebou (tedy lépe řečeno s „ním", tím lepším já, které je vždy dokonalejší a vždy o krůček přede mnou. Zde si všat toto lepší já žije svůj vlastní samostatný život a na to pomalé, zaostalé a neustále rozptylované já nečeká až si dojí svoji snídani, nebo až mu to konečně dojde...). I naprostému laikovi musí být jasné, za čím resp. za kým se to Moravia prostřednictvím svého hrdiny (nevím, proč se na tomto místě vždy užívá slova „hrdina", i když jde mnohdy o absolutní zbabělce) pídí. Ano, tou ideální osobností je opravdu T.T.. Popis jeho dokonalosti, oduševnělosti a především famózní schopnosti formování sebe sama k obrazu svému, je tu neodiskutovatelně zřejmý. Je pochopitelné, že dětinsky naivní snaha o dosažení Terminových schopností, musela vyústit v totální rozklad osobnosti hlavního hrdiny. Moravia měl ohromné štěstí (a snad i trochu rozumu), že své vlastní touhy nejprve promítl do literární postavy, na které mohl simulovat potenciální důsledky. Bez nadsázky se dá říct, že mu jeho literární tvorba zachránila zdravý rozum. Otázku, do jaké míry lze tento model aplikovat na členy Vědecké společnosti pro výzkum Termina Technika, nechám raději otevřenou...