Pozor, toto je jen taková strohá tisková zpráva.
V pondělí 21.8. mi přišel od Dundeeho mail, že zítra bude v Olomouci Miloš Toťky Pařátek, a že by nebylo na škodu se tak nějak ve větším množství sejít, posedět a popovídat. Trochu se mi sice nelíbilo, že organizují (Dundee a kolektiv) slezinu na všední den, ale vzhledem ke krátké přítomnosti Miloše v České Republice jsem to chápal a potvrdil svou účast.
Do Olomouce jsme jeli vlakem společně já a Pavel a přesně ve smluvenou dobu dorazili na smluvené místo - do firmy Oltis, kde jako superprogramátoři pracuje zlatý výkvět našeho studijního kruhu, jmenovitě Dundee, Pecan a Zdeněk. Na vrátnici jsme se dozvěděli, že Dundee tu není (museli jsme samozřejmě uvést jeho krycí skutečné jméno), což byl podraz, ale Pecan, který se mi do telefonu představil též nějakým lidským pseudonymem z reálného světa, nás nechal vpustit dovnitř. Zbrojnoši se rozestoupili a příjemná slečna nás doprovodila výtahem až ke dveřím Oltisu.
Po úvodním radostném objímání a setření slz dojetí ze setkání po letech jsme byli představeni místním potvůrkám v akvárku. Dorazil Dundee i Miloš. Pak jsme se bavili o horkých novinkách a mimo jiné dodatečně osobně poblahopřáli Pecanovi (a telepaticky i Markétě) k narození jejich Elišky. Telefonovali jsme Zuzce (Orlovi), ať za námi taky přijede, leč se potvrdila obava, že takhle narychlo to nebude možné. Následně jsme vyrazili pěšky do Atlant bowling pizza herny, kde byla na 18:00 domluvena "partie" bowlingu. Moc dobrý nápad - chválím toho, kdo to vymyslel - zase jsem vyzkoušel jeden sport prvně v životě. Za poslední rok už je to třetí (po bruslích a běžkách), tak si říkám, jestli bych si neměl vypsat všechny sporty do velké tabulky a odškrtávat. A jak probíhalo vlastní bowlování? Nadiktovali jsme obsluze svá jména pro přichystání herní tabulky, vyfasovali jsme si každý klíčky ke skříňce se speciálníma botkama a šli na nám přiděnou dráhu číslo 2. Požádal jsem kamarády o zběžné vysvětlení pravidel (koule se vrhá vždy dvakrát v jednom kole, když teda nesložíš všechny první ranou) a bodování (přiznám se, to jsem napoprvé nepochopil - inu nevadí, podstatné je trefovat ty kuželky) a mohlo se hrát. Vrhali jsme v pořadí Miloš, Pavel, Pecan, Sopťa, Dundee, Zdeněk. Pokusy prvních tří kamarádů přede mnou jsem se snažil využít k rychlému odkoukání techniky, neboť jsem absolutně netušil, jak se taková děravá koule vůbec drží, natož jak se háže. Uklidňovalo mě, že to nevěděl ani Pavel a psychicky mě podpořily i jeho první dva hody, které skončily zcela mimo. Naopak Pecan, po kterém jsem hrál já, mě svým vytříbeným stylem vyloženě omráčil. Jsem na řadě, tak jdeme na to. První můj vrh se na monitoru zapsal jako pomlčka. Nevěděl jsem, co to přesně znamená, ale asi nic moc, že?! Usuzuju tak podle toho, že koule šla mimo a žádná kuželka nespadla. Když po mém druhém hodu spadly hned tři a objevila se trojka, začal jsem matně tušit základní principy bodování. A hrálo se dál. (pozn.: Původně jsem sem chtěl všechny tři tabulky, co jsme dostali vytištěné na papíře, kompletně přeťukat, ale fakt se mi nechce.) Takže jen bodové součty všech tří her:
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
3.hra byla nedokončená, měli jsme časový limit 2 hodiny, takže v té třetí je zde součet po dohraném 8. kole. Jak je vidět, po schválně nezdařeném začátku, aby zmátl ostatní, se Pavel rozjel a pral kuželky hlava nehlava. Vymakané počítací zařízení zobrazovalo i rychlost koule, která se u Pavlových hodů pohybovala kolem 27km/h, zatím co u nás ostatních povětšinou kolem 23km/h. To mělo ten efekt, že když vrhal, některé chytřejší kuželky ze strachu raděj již předem padaly nenápadně stranou. Během tří her se podařilo Pavlovi celkem 8x SPARE a 3x STRIKE, což je na začátečníka zajisté úctyhodný výkon. Mně se podařilo jen 2x SPARE, ale aspoň jsem měl zlepšující se tendenci (v první hře poslední, ve druhé předposlední s Pecanem, ve třetí třetí od konce). Narozdíl od ostatních jsem se však maximálně snažil, zatímco oni jen tak ležérně odhazovali, takže raději nebudu z mého rádoby zlepšování nic vyvozovat.
Asi po hodině za námi dorazili Honza One a Dan, takže nás bylo už celkem 8. V 8:10, když automatické zařízení předčasně ukončilo naši třetí hru, jsme si šli sednout ke stolu, dali si večeři, popíjeli pivo (to už teda i předtím během koulení), povídali a Miloš nám ukazoval fotky a vyprávěl o svých dobrodružstvích z cest po USA. O čtvrt na jedenáct jsme se já, Pavel a Dan s ostatními rozloučili a dobrotivý Dan nás hodil autem na nádraží, abychom stihli poslední vlak do Prostějova.
Dodatek:
Druhý den jsem si na Internetu našel pravidla bowlingu a
konečně zjistil, jak je to s tím bodováním... :-)
| |